Team Viewer
Jsme na YouTube
Sdílet na Facebooku
www.cadservis.com
Výkresy se vyrábějí, výroba běží, zakázky se odevzdávají. Jenže postupně se objevuje pocit, že práce je čím dál složitější, změny bolí víc než dřív a některé problémy se řeší až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Tenhle článek není o tom, že by 2D bylo špatně a 3D automaticky lepší. Je o tom, kdy 2D návrh přestává stačit jako hlavní nástroj řízení konstrukce – a kdy dává smysl začít se seriózně bavit o přechodu na 3D řešení, například v podobě ZW3D.
Začněme důležitou věcí: 2D CAD není přežitek. V řadě situací je stále plně funkční a dává ekonomický i technický smysl.
Typicky tam, kde:
V takovém prostředí může být 2D CAD rychlý, přehledný a efektivní. Přechod na 3D by zde nebyl posunem vpřed, ale spíš zbytečnou komplikací.
Problém obvykle nevzniká ze dne na den. Přichází postupně.
Ve firmách, se kterými se v CADSERVIS potkáváme, se opakují podobné momenty. Samy o sobě nemusí znamenat nutnost přechodu na 3D. Pokud se ale začnou hromadit, je to jasný signál, že 2D už přestává stíhat realitu výroby.
1) Sestavy se zvětšují a komplikují
To, co dříve fungovalo jako pár pohledů a řezů, se mění ve složité sestavy s desítkami dílů. Vztahy mezi díly už nejde snadno „uhlídat očima“ a konstrukce se začíná spoléhat na zkušenost jednotlivců místo na systém.
2) Změny návrhu jsou častější a bolestivější
Úprava jednoho rozměru znamená projít několik výkresů a ručně kontrolovat, co všechno se tím změnilo. Riziko, že se něco přehlédne, roste – a často se na to přijde až ve výrobě.
3) Výroba a konstrukce si přestávají rozumět
Na výkresu je „všechno správně“, ale montáž naráží na kolize, špatnou přístupnost nebo nejasnosti. Tyhle problémy nejsou chybou lidí, ale limitem 2D reprezentace složité reality.
4) Kusovníky a návaznosti se řeší bokem
Data o dílech, sestavách a jejich vazbách existují, ale nejsou propojená s geometrií. Část informací žije ve výkresech, část v tabulkách, část „v hlavě“.
Jedna z nejčastějších chyb je představa, že přechod na 3D znamená „to samé, jen ve třech rozměrech“. Ve skutečnosti jde o změnu způsobu práce, ne jen o jiný typ výstupu.
Rozdíl mezi „mít 3D model“ a „pracovat ve 3D“ je zásadní. Skutečný přínos nepřináší samotný model, ale to, že model nese informaci a logiku konstrukce.
Je důležité být realistický. 3D CAD není kouzelná hůlka, ale v určitých oblastech přináší velmi konkrétní přínosy.
Lepší kontrola sestav a kolizí
Prostorové vztahy jsou viditelné okamžitě. Řada problémů, které by se v 2D objevily až na dílně, se zachytí už v návrhu.
Změny návrhu jsou zvládnutelnější
Změna rozměru nebo polohy dílu neznamená ruční přepis celé dokumentace. Pokud je model postavený správně, změny se přirozeně promítnou dál.
Jednotný zdroj pravdy
Model se stává centrálním zdrojem dat. Výkresy, kusovníky i další výstupy z něj vycházejí, místo aby vznikaly odděleně.
Lepší komunikace napříč firmou
3D modelu rozumí nejen konstruktér, ale i technolog, výroba nebo obchod. To snižuje množství nedorozumění.
Stejně důležité je říct, co 3D neudělá za vás.
Firmy, které očekávají, že samotná instalace 3D CADu vyřeší chaos v konstrukci, bývají zklamané. Přechod na 3D je řízení změny, ne nákup software.
Při rozhodování o přechodu na 3D se opakují podobné otázky:
Tyhle obavy jsou legitimní. Přechod na 3D totiž obvykle probíhá postupně:
Důležité je, aby tenhle proces nebyl chaotický, ale řízený a realisticky naplánovaný.
Zkušenost CADSERVISu z praxe ukazuje, že největší rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným přechodem na 3D není v softwaru, ale v přístupu.
Někdy výsledkem není okamžitý „plný přechod na 3D“, ale kombinace 2D a 3D, která dává smysl právě dané firmě.
Rozhodnutí přejít z 2D na 3D není o tom, držet krok s trendem. Je o tom, zda současný způsob práce ještě zvládá složitost výrobků, změn a komunikace.
A právě tehdy dává smysl se o 3D řešení začít bavit – klidně nejdřív jen v rovině odborné diskuze. Konzultanti CADSERVISu vám pomohou zhodnotit, zda a jaký krok má v dané situaci smysl, bez tlaku na okamžité rozhodnutí.
