Kdy dává smysl přizpůsobit ZWCAD oboru a způsobu práce pomocí nadstaveb? ZWCAD je v základu plnohodnotný 2D CAD nástroj. Pro velkou část uživatelů to znamená jediné: „mohu kreslit“. Jenže v praxi se velmi rychle ukáže, že samotná schopnost kreslit ještě neznamená kreslit efektivně, konzistentně a bez zbytečných oklik. Ve chvíli, kdy se opakují stejné typy výkresů, vznikají interní standardy, řeší se oborová specifika nebo se zvyšují nároky na přesnost a návaznost dat, začíná být patrné, že základní funkce CADu nejsou limit softwaru, ale limit workflow. Právě tady přichází ke slovu nadstavby a oborová rozšíření ZWCADu. Ne jako „něco navíc“, ale jako nástroje, které pomáhají přizpůsobit CAD konkrétnímu způsobu práce.   Co vlastně znamená „nadstavba“ v kontextu ZWCADu Pod pojmem nadstavba si řada uživatelů představí „další program“. Ve skutečnosti jde spíše o rozšíření funkcionality ZWCADu – nástroje, které: staví na jádru ZWCADu, respektují jeho způsob práce, rozšiřují ho o oborově specifické funkce nebo automatizace. Důležité je si uvědomit rozdíl mezi: obecným CAD nástrojem, který musí zůstat univerzální, a oborovou praxí, která univerzální nikdy není. Nadstavby tak neřeší „víc funkcí“, ale méně ruční práce, méně chyb a větší jistotu ve výstupech.   Jak jsme vyřešili problematiku softwaru a nadstaveb v dopravním stavitelství pro našeho partnera PRAGOPROJEKT?   Proč základní ZWCAD nemusí stačit – a proč to není jeho chyba Z praxe víme, že uživatelé sahají po rozšířeních typicky ve chvíli, kdy: kreslí stále stejné konstrukční situace, musí dodržovat oborové normy nebo interní standardy, ručně řeší úkony, které by šly automatizovat, tráví více času kontrolou než samotným návrhem. To nejsou problémy ZWCADu jako takového. Jsou to důsledky specializace – a právě na specializaci základní CAD nástroje logicky nestačí.   Rozšíření ZWCADu pohledem jednotlivých oborů Pozemní stavby U projektantů pozemních staveb se velmi často opakuje: práce s typovými detaily, kreslení půdorysů, řezů a pohledů v jednotné logice, potřeba standardizovaných značek a prvků. Zde dávají smysl rozšíření, která: zjednodušují vkládání stavebních prvků, pomáhají držet jednotný způsob značení, minimalizují ruční kreslení opakujících se konstrukcí. Přínos není v „rychlejším kreslení čáry“, ale v tom, že projektant nemusí neustále řešit formu a může se soustředit na obsah. Nadstavby pro pozemní stavitelství   Dopravní stavby Dopravní infrastruktura klade vysoké nároky na: přesnost, návaznost dat, opakovatelnost postupů. Typickým problémem bývá ruční zpracování situací, podélných profilů nebo značek, které mají jasná pravidla, ale CAD je sám o sobě nehlídá. Nadstavby zde pomáhají: systematizovat práci s geometrií, snížit riziko chyb při úpravách, udržet přehlednost i u rozsáhlých výkresů. Nejde o to, že by bez nich nešlo kreslit – ale bez nich je práce zbytečně náročná na kontrolu. Nadstavby pro dopravní stavitelství   Technická infrastruktura U sítí a technické infrastruktury se často řeší: velké množství prvků, přehlednost výkresů, konzistence značení napříč projekty. Rozšíření zde typicky: pomáhají s evidencí a orientací v datech, snižují riziko přehlédnutí nebo chybného zakreslení, podporují dlouhodobou udržitelnost projektové dokumentace. V praxi to znamená, že výkres je čitelný nejen dnes, ale i za několik let. Nadstavby pro technickou infrastrukturu   Strojírenství a výroba (2D dokumentace) I když je strojírenství často spojováno s 3D, 2D dokumentace zůstává klíčová: výrobní výkresy, sestavy, kusovníkové informace. Zde rozšíření ZWCADu pomáhají hlavně s: jednotností výstupů, minimalizací ručních zásahů, udržením vazby mezi geometrií a informací. Výsledkem není „víc funkcí“, ale méně nejasností na dílně. Nadstavby pro strojírenství   Obecné CAD workflow (napříč obory) Existuje i skupina rozšíření, která nejsou vázaná na konkrétní obor, ale na způsob práce: automatizace rutinních úkonů, práce s bloky a knihovnami, kontrola výkresů, příprava dat pro další zpracování. Právě zde často vzniká největší úspora času – ne proto, že by šlo o složité nástroje, ale proto, že odstraňují zbytečné opakování.   Prohlédnout si e-shop   Kdy má smysl o nadstavbách k ZWCAD uvažovat – a kdy ne Je fér říct, že nadstavby nejsou řešením pro každého.   Základní ZWCAD dává smysl, pokud: kreslíte jednoduché nebo jednorázové výkresy, pracujete velmi různorodě, nemáte potřebu standardizace. Naopak rozšíření se vyplatí ve chvíli, kdy: se výkresy opakují, roste objem práce, zapojujete více lidí, kvalita a konzistence výstupů je kritická. Důležité je také varování z praxe: nasazení nadstavby bez promyšleného workflow často nepřinese očekávaný efekt. Nástroj sám o sobě problém nevyřeší, pokud není jasné, co má řešit.   Pomůžeme vám s výběrem Zkušenost CADSERVISu z dlouhodobé práce s uživateli ZWCADu ukazuje, že největší přidaná hodnota nevzniká výběrem konkrétního produktu, ale správným rozhodnutím, zda a kdy rozšíření vůbec potřebujete. Nebudeme vám nutit něco, co vlastně ani nepotřebujete. Jak přizpůsobit ZWCAD oboru a způsobu práce pomocí nadstaveb podívat se na reálný způsob práce, identifikovat místa, kde vzniká zbytečná zátěž, doporučit řešení, které dává smysl dlouhodobě. Někdy je výsledkem nadstavba. Jindy jen lepší nastavení základního ZWCADu. A i to je naprosto v pořádku.   ZWCAD jako otevřený nástroj, ne uzavřený svět ZWCAD není slepá ulička, ale otevřená platforma, kterou lze přizpůsobit oboru i konkrétnímu stylu práce. Nadstavby nejsou povinnost ani „další položka na faktuře“. Jsou možností, jak posunout CAD z úrovně kreslení na úroveň promyšleného pracovního nástroje. Pokud si nejste jistí, zda má ve vašem případě rozšíření smysl – nebo které – je často nejrychlejší cestou krátká odborná konzultace. Ne proto, abyste něco kupovali, ale abyste pochopili, jaké máte možnosti.  

I nejlepší šablony a knihovny nebudou fungovat, když prostředí není stabilní a plynulé. Výrobce i CADSERVIS uvádí systémové požadavky a doporučení (Windows, CPU, RAM, grafika, SSD a doporučení 3D myši).   Cíl: odstranit „technické zdržovače“ aby program běžel plynule podle typu zátěže (běžné díly vs. velké sestavy) aby projektová data byla organizovaná a přenositelná aby tým věděl, kde je šablona a knihovny (a kde ne)   Postup krok za krokem 1) Zkontrolujte, že HW odpovídá vašemu typu práce Podle systémových požadavků: Pro velké sestavy a složité tvary se doporučuje silnější CPU (např. řada i7), více RAM (min. 16 GB) a vhodnější grafika; pro běžnou práci stačí i integrovaná grafika. Doporučený je SSD disk (min. 256 GB, pro náročnější práci více). To není „hon za výkonem“. Je to o tom, aby prostředí nezpůsobovalo čekání, které pak maskuje jiné problémy.   2) Ujasněte si ovládací standard pracoviště Systémové požadavky zmiňují doporučení 3tlačítkové myši a 3D myši (3Dconnexion) pro efektivní každodenní práci. Pokud ve firmě používáte 3D myši:  sjednoťte základní nastavení a školení (jinak má každý „jiný svět“)  myslete na to při onboardingu nových lidí   3) Organizace projektu: složky, názvy, „zdroj pravdy“ V rámci školení CADSERVIS se u ZW3D zmiňuje správa projektů a práce s prostředím. Bez ohledu na konkrétní nástroje v UI je dobré hned od začátku dohodnout:  kde jsou projekty (jednoznačné umístění),  jak se jmenují soubory a sestavy,  kde leží šablony a knihovny (a kdo je spravuje). Častá chyba: projekt je „někde na ploše“, knihovna „u Pepy“ a šablona „na starém PC“.   4) Instalace: ověřte stejnou instalaci pro trial i komerci (a plán pro aktivaci) Instalace je shodná pro komerční i testovací licenci a trial je plně funkční 30 dní. Pro tým je užitečné: mít jednotný postup instalace, mít jasně dané, kdo řeší aktivaci a kde jsou instalační soubory.   5) Ověřte, že výkresová část odpovídá vašemu workflow ZW3D uvádí výkresové funkce včetně vícelistových výkresů, kusovníků a tabulek děr. Proto doporučujeme hned první týden udělat „rychlý test“:  jednoduchý díl → výkres → kusovník/tabulka (pokud je používáte) Cílem není ladit detaily, ale ověřit, že vám základní tok práce sedí.     Typické chyby Podceněné RAM u sestav: program „jede“, ale všechno trvá. Knihovny a šablony bez správy: technicky existují, prakticky se nepoužívají. Neexistuje projektová struktura: výměna dat v týmu je bolestivá.   Pokud chcete zrychlit start týmu v ZW3D, obvykle stačí krátká „startovací“ konzultace: ověřit HW proti typu práce, nastavit základ projektové struktury a sjednotit šablony/knihovny. Výsledkem je, že se lidé učí návrh – ne řešení provozních potíží.    

Pokud nemáte standard pro import, budete pořád dokola řešit stejné věci – jen pokaždé pod tlakem. V české nápovědě jsou pro práci s daty samostatná témata: externí data, importovaná data, import plechových dílů i práce s DWG/DXF.   Cíl: udělat z importu opakovatelný proces  vědět, co kontroluji vždy (jednotky, orientace, kvalita geometrie, návaznost na dokumentaci)  mít jasné rozhodnutí: kdy import „jen použiju“ a kdy ho musím připravit/opravit  minimalizovat překvapení ve výkresech a v sestavách   Postup krok za krokem: importní checklist   1) Ještě před importem: zjistěte původ dat Zeptejte se (nebo ověřte v dodávce):  z jakého CADu data pochází,  jaké jsou jednotky a měřítko,  zda jde o finální konstrukční data nebo „jen pro nabídku“. Poznámka: CADSERVIS má na webu i školení, kde se pracuje s prostředím, importem modelů a správou projektů – tzn. import je brán jako běžná součást workflow.   2) Po importu: rychlá kontrola geometrie a orientace Než začnete cokoli modelovat:  ověřte orientaci (aby seděla do vašeho standardu ze šablony dílu),  ověřte, že model odpovídá očekávanému měřítku,  ověřte „zdraví“ geometrie (zda se s ní dá bezpečně pracovat). Nejčastější chyba: tým importuje a hned na importovaném modelu začne dělat změny, aniž by ověřil základ. Chyba se projeví až při výkresech nebo v sestavě.   3) Rozhodněte: budu na tom stavět parametrickou historii, nebo jen použiju jako referenci? Tohle rozhodnutí vám ušetří hodně času. U některých dodaných dat dává smysl:  použít je jako referenční geometrii,  zjednodušit je na to, co potřebujete,  teprve potom navázat vlastní konstrukční logiku.   4) Speciální případy: plech a DWG/DXF Nápověda rozlišuje:  import plechových dílů, práci s DWG a DXF. To je praktický signál: tyto typy dat mají svá specifika a vyplatí se pro ně mít samostatný postup (třeba jen dvoustránkové interní „jak na to“).   5) Navazující dokumentace: myslete dopředu na výkresy a tabulky ZW3D podporuje výkresy a tabulky (včetně kusovníků) – proto je dobré už při importu vědět:  jaké vlastnosti budete potřebovat pro kusovník,  zda se budou data propisovat do tabulek,  jak zabráníte tomu, aby se výkres „rozpadl“ při aktualizaci po změnách.   Typické chyby  Neověřené jednotky: import „vypadá ok“, ale je špatně škálovaný.  Nekonzistentní orientace: díly v sestavě jsou „na bok“.  Import bez pravidel: každý dělá import jinak, výsledek je neporovnatelný.     Poznámky z praxe technické podpory  Nejlepší investice je krátký importní checklist. Ne složitý dokument, ale 10 bodů, které kontrolujete pokaždé.  Pokud máte často externí data, vyplatí se navázat importní rutinu na šablonu dílu (orientace, jednotky) – jinak se vám budou standardy míchat.   Pokud ve firmě často pracujete s externími modely a narážíte na opakované potíže (měřítko, orientace, kvalita dat), umíme spolu nastavit jednoduchý importní standard a otestovat ho na vašich reálných dodávkách.  

Knihovny jsou místo, kde se v 3D CADu nejrychleji projeví rozdíl mezi „něco umíme“ a „máme proces“. V české nápovědě jsou explicitně uvedené oblasti: knihovny materiálu, knihovna profilů, uživatelská knihovna skupin funkcí a také převod parametrického modelu do knihovního prvku.    Proč knihovny rozhodují o efektivitě zrychlují opakovanou práci (nemodelujete stále dokola totéž) drží standard (materiál/profil/prvek je vždy „ten správný“) usnadňují spolupráci (kolega použije stejné prvky a výsledky jsou konzistentní) Bez pravidel ale knihovny udělají opak: duplicity, nejasné názvy, „tohle nepoužívej“, lokální verze.   Postup krok za krokem 1) Rozhodněte, co má být týmová knihovna a co osobní Doporučený základ pro tým: materiály (knihovna materiálů) profily (pokud děláte konstrukce/profily) vybrané opakované prvky (knihovní prvky / skupiny funkcí) Osobní knihovna má smysl jen tehdy, pokud neovlivňuje týmový výstup.   2) Navrhněte strukturu a názvosloví dřív, než začnete ukládat obsah Pravidla, která fungují: krátká a jednoznačná jména (bez „nový“, „finální2“) členění podle použití (např. materiály podle norem/typů, profily podle řad) vlastník: kdo schvaluje nové položky   3) Umístění knihoven: jedno místo, které přežije nové PC i upgrade Nejčastější technická potíž v týmu je, že knihovny žijí na lokálních discích. Jakmile někdo mění počítač, knihovna „zmizí“, nebo se začne kopírovat a duplikovat. Zaveďte:  sdílené úložiště / spravovanou složku,  přístupová práva (kdo může zapisovat),  verzování (alespoň datum/číslo verze u větších změn).   4) Knihovna materiálů: zaměřte se na minimum, které opravdu používáte V nápovědě je samostatné téma „Jak vytvářet knihovny materiálu“. V praxi doporučujeme:  začít 10–20 nejpoužívanějšími materiály,  sjednotit názvy a poznámky (aby všichni vybírali stejné),  řešit přenos vlastností do dokumentace (na výkres/kusovník) až po stabilizaci základů.   5) Knihovna profilů: hlídejte jednotky a standard „Speciální knihovna profilů“ je v nápovědě zmíněná jako samostatné téma. Z praxe: největší riziko je míchat profily v různých jednotkách nebo s nejasným pojmenováním.   6) Skupiny funkcí a knihovní prvky: šetří čas, ale vyžadují disciplínu Nápověda zmiňuje:  „Tvorba uživatelské knihovny skupin funkcí“  „Jak zpracovat parametrický model do knihovního prvku“   Z pohledu procesu:  vybírejte prvky, které se opravdu opakují,  dbejte na to, aby byly „přenositelné“ (ne závislé na lokálních cestách),  u parametrických prvků nastavte jasné vstupy a jména parametrů (jinak bude prvek pro kolegu nepoužitelný).   Typické chyby  Knihovna je jen „složka plná věcí“: bez struktury a názvů je to horší než nic.  Duplicitní obsah: stejný materiál/profil existuje ve třech verzích.  Nikdo není vlastník: změny jsou živelně, kvalita klesá.     Poznámky z praxe technické podpory Nejrychlejší cesta je „štíhlá knihovna“: malé množství opravdu používaných položek, ale kvalitně spravovaných. Knihovny se vyplatí řešit hned po šablonách: protože se promítají do konzistence výstupů (výkresy, kusovníky).   Pokud chcete budovat knihovny tak, aby byly použitelné pro celý tým (a přežily změny lidí i počítačů), dává smysl krátká konzultace nad strukturou a pravidly. Často stačí dobře navržený základ a jasné vlastnictví.

Jakmile dáte dohromady šablonu dílu, další největší úspora času je standard výkresu. ZW3D výkresy podporuje (pohledy, řezy, kusovníky, tabulky děr, více listů, automatická aktualizace po změnách modelu) a v české nápovědě je zmíněné přímo téma „šablony výkresů v ZW3D“.   Co má výkresová šablona vyřešit jednotný formát listů a razítek jednotná pravidla měřítek a základních pohledů připravené tabulky (např. kusovník, tabulka děr – podle vaší praxe) co nejméně ruční práce „pokaždé znovu“   Postup krok za krokem 1) Ujasněte si, jaké výstupy skutečně děláte (ne co „by se mohlo hodit“) Sepište si: nejčastější formáty listů (A4/A3/… nebo firemní formát), co musí být v razítku, zda děláte více listů v jednom výkrese (ZW3D to zmiňuje jako podporovanou schopnost) zda používáte kusovníky / tabulky děr (ZW3D to uvádí mezi výkresovými funkcemi) Častá chyba: šablona se snaží pokrýt úplně vše. Výsledkem je těžkopádný základ, který lidé obcházejí.   2) Vytvořte referenční výkres „tak, jak ho chcete odevzdávat“ Založte výkres z typického modelu a připravte: listy včetně rámu/razítka, sadu výchozích pohledů a pravidel jejich zakládání, tabulky, které chcete opakovaně. Pokud ZW3D aktualizuje výkres po změnách modelu (je to uvedené jako funkce), je o to důležitější, aby šablona byla stabilní a nepředpokládala ruční „dolaďování“ po každé změně.   3) Pokud používáte kusovník, řešte i jeho šablonu V nápovědě je uvedené samostatné téma „Jak nastavit kusovník a jeho šablonu“. Prakticky to znamená: sjednotit strukturu sloupců, pojmenování, případně mapování vlastností (co se kam propisuje).   4) Uložte výkres jako šablonu a stanovte její správu Stejná pravidla jako u šablony dílu: jedno místo uložení, verzování, vlastník.   5) Otestujte šablonu na třech scénářích 1) jednoduchý díl → rychlý výkres 2) sestava → kusovník / tabulka 3) změna modelu → výkres se aktualizuje bez rozpadu rozvržení (v rámci možností)   Typické chyby Razítko je „jen grafika“: pak se ručně přepisují údaje a vznikají chyby. Každý výkres má jiné základní pohledy: čtení výkresů je pomalejší, kontrola bolí. Kusovník bez šablony: pokaždé se ladí sloupce a formát, často ručně.   Poznámky z praxe technické podpory Vyplatí se nejdřív vyřešit šablonu pro 80 % typických výkresů (nejčastější formát a styl). Šablona má být stabilní i při změnách modelu – protože ZW3D uvádí automatické aktualizování výkresu po změnách.   Pokud vám v týmu vznikají rozdíly ve výkresech, typicky stačí projít 5–10 reálných výkresů a z nich odvodit společný standard (šablona + kusovník). Rádi s tím pomůžeme formou technické konzultace.  

Nejrychlejší cesta k efektivní práci je, když každý nový díl vzniká ve stejném základu. V české nápovědě je k tomu přímo uvedené téma „Jak jednoduše nastavit šablonu dílu“.    Cíl šablony dílu 1) sjednotit jednotky a přesnost (aby nevznikaly tiché chyby) 2) sjednotit orientaci a výchozí geometrii (aby sestavy „seděly“) 3) definovat minimální sadu vlastností dílu (aby šly spolehlivě dělat výkresy, kusovníky, tabulky)   Postup krok za krokem (doporučené pořadí) 1) Ujasněte si „firemní jednotky“ a co z nich plyne Než v ZW3D nastavíte cokoliv, rozhodněte: pracujete primárně v mm nebo inch? řešíte i velmi malé tolerance / jemné tvary (kde je citlivá přesnost)? budete díly sdílet s dalšími systémy? Častá chyba: tým používá mm, ale občas přijde import v inch – a bez standardu se to začne míchat. (Importní rutinu řeší How-to #4.)   2) Založte referenční „vzorový“ díl a nastavte jeho základ Vytvořte čistý díl, na kterém: nastavíte jednotky a přesnost tak, aby odpovídaly vašemu oboru, zkontrolujete orientaci hlavních rovin a „směr“ modelu tak, jak ho chcete mít standardně. Praktický tip: orientaci volte tak, aby dávala smysl i pro výkresy a sestavy. Výrazně to snižuje čas strávený přetáčením pohledů a opravami.   3) Nastavte výchozí vlastnosti, které se promítají do dokumentace ZW3D v rámci výkresů podporuje kusovníky a tabulky a obecně práci s dokumentací. Proto se vyplatí myslet dopředu: jaké vlastnosti budete chtít mít u každého dílu vyplněné (např. název, číslo, materiál, poznámka). Základ vlastností nastavte tak, aby šly konzistentně využít ve výkresech a kusovnících.   4) Uložte díl jako šablonu a stanovte „zdroj pravdy“ Důležité je nejen šablonu vytvořit, ale i: uložit ji na místo, které je pro tým jasné (sdílené úložiště / spravovaná složka), nastavit jednoduché verzování (např. ZW3D_PartTemplate_v1_0), určit vlastníka šablony (kdo schvaluje změny). Častá chyba z praxe: existují tři „správné“ šablony a nikdo neví, která je aktuální.   5) Otestujte šablonu na dvou scénářích Nový díl → rychlý start bez nastavování. Díl → vložení do sestavy / založení výkresu → nic se „nepřekvapivě“ nepřepíná.   Co si pohlídat (typické chyby) Jednotky a měřítko: chyba se nemusí projevit hned, ale až při importu, při sestavě nebo ve výkresu. Orientace: když každý modeluje „jinak otočeně“, sestavy a výkresy stojí zbytečný čas. Šablona bez vlastnictví: po měsíci je z ní sbírka kompromisů.   Poznámky z praxe technické podpory Pokud firma přechází z jiného CADu, bývá nejrychlejší cesta: 1 šablona dílu pro 80 % práce, a teprve potom specifické šablony (plech, svařence, dílce…). Šablona dílu má smysl i pro jednotlivce: zmenší počet rozhodnutí při startu a tím i počet chyb.   V CADSERVIS s vámi umíme projít 2–3 typické díly a nastavit šablonu tak, aby odpovídala vašemu způsobu konstrukce a následné dokumentaci. Cílem je konzistence a méně oprav – ne „komplexní firemní systém“.       

"ZW3D mám nainstalované, tak můžu kreslit.“  Technicky ano. Prakticky ale často narazíte na to, že prvních pár dní (a někdy i týdnů) strávíte korekcemi základních věcí: jinak založené díly, nejednotné materiály, výkresy „každý jinak“, kusovníky bez šablony, knihovny roztříštěné po lokálních úložištích a importy, které se chovají pokaždé jinak.   Tahle série je o tom, jak tomu předejít. Ne klikáním „kam přesně“, ale tím, jaké rozhodnutí udělat v jakém pořadí, co standardizovat a co nechat na uživateli – aby ZW3D od prvního dne fungovalo jako stabilní pracovní prostředí (pro jednotlivce i tým). Co v praxi znamená „správně nastavené 3D prostředí“ U 3D CADu se nevyplatí přemýšlet o nastavení jako o vizuálu rozhraní. Efektivitu v každodenní práci obvykle nejvíc ovlivní:   Výchozí založení dílu (šablona dílu) Pokud každý díl začíná stejným základem (jednotky, přesnost, orientace, výchozí vlastnosti), výrazně klesne počet „tichých“ chyb, které se projeví až na výkrese nebo ve výrobě. ZW3D s tím počítá – v české nápovědě CADSERVIS/ZWSOFT je přímo uveden návod k „nastavení šablony dílu“. Standardizace výkresů (šablony výkresů) Výkresy jsou nejčastěji místo, kde se proces rozpadá: listy, razítka, měřítka, popisy, tabulky. Na webu ZWSOFT/CADSERVIS jsou zmíněné „šablony výkresů v ZW3D“ a také funkce výkresové dokumentace (více typů pohledů, řezy, kusovníky, tabulky děr, více listů, automatická aktualizace po změnách modelu). Knihovny: materiály, profily, opakované prvky a „know-how“ týmu Jakmile začnete tvořit opakované konstrukční prvky, bez knihoven rychle vznikne chaos: duplicity, nejednotné názvy, „mám to jen já v počítači“. ZW3D podporuje práci s knihovnami – v nápovědě jsou zmíněné „knihovny materiálu“, „speciální knihovna profilů“, „uživatelská knihovna skupin funkcí“ a také převod parametrického modelu do knihovního prvku. Práce s externími/importovanými daty jako součást standardu (ne improvizace) V reálných firmách málokdy modelujete „jen svoje“. Přichází data od zákazníků, dodavatelů, z jiných CADů, někdy i 2D DWG/DXF. V české nápovědě jsou na to samostatné návody: práce s externími daty, importovanými daty, import plechových dílů i práce s DWG/DXF. Stabilita a výkon (aby prostředí nezdržovalo) Nejde jen o rychlost počítače. Jde o to, aby velké sestavy, složité tvary a běžná práce byly plynulé. ZWSOFT/CADSERVIS zveřejňuje systémové požadavky a doporučení (např. RAM, CPU, grafika, SSD, doporučení 3D myši).   Rozhodovací rámec: co si nastavit hned a co až podle reality Aby nastavení nebylo „projekt na měsíc“, funguje jednoduché rozdělení do tří úrovní. Úroveň A: Nastavení, které chrání data a výstup (doporučuji udělat první) Šablona dílu: jednotky/přesnost, orientace, základní vlastnosti dílu. Šablona výkresu: listy, razítko, základní pravidla pro výstup, aby výkresy byly konzistentní. Základ knihoven: alespoň materiály (a pokud dává smysl, profily). Úroveň B: Nastavení, které šetří čas (dělejte po týdnu práce, když víte, co se opakuje) uživatelské knihovny opakovaných funkcí / skupin funkcí, knihovní prvky. týmové konvence názvosloví a struktury složek (hlavně pro knihovny a projekty) Úroveň C: Osobní pohodlí (až nakonec) drobnosti ovládání a rozložení práce podle role (konstruktér, technolog, CAM…) Typické chyby (a proč se opakují) Z praxe podpory a konzultací se nejčastěji opakuje: Začne se modelovat bez šablony dílu Každý si založí díl „po svém“. Rozdíly se dlouho tváří neškodně, ale v sestavě a na výkresech začnou bolet. Šablona výkresu je až „na konec“ Tým pak řeší výstupy operativně, což je drahé: výkresy se opravují ručně, tabulky a kusovníky nejsou stabilní. ZW3D přitom výkresové funkce přímo podporuje a dává smysl je standardizovat. Knihovny jsou lokální a bez vlastnictví Jeden člověk má materiály/profily „u sebe“, druhý „někde jinde“. Výsledek: duplicity, neshody a zbytečné dohledávání. ZW3D má pro knihovny více oblastí (materiály, profily, skupiny funkcí, knihovní prvky), takže bez pravidel se to rozpadá rychle. Import se řeší pokaždé znovu Přitom existují doporučené postupy práce s externími/importovanými daty (a dokonce i samostatný postup pro DWG/DXF). Podceněný hardware / pracovní stanice Pro běžné kreslení stačí i integrovaná grafika, ale pro velké sestavy a složité tvary už jsou doporučené vyšší parametry (např. více RAM, silnější CPU, vhodná grafika, SSD). Pokud tohle neřešíte, „nastavení“ nikdy nepřinese očekávaný efekt, protože program bude brzdit výkonem.   Doporučená „roadmapa“ na první týden (bez klikacího návodu) Den 1–2: Stabilní start ověřit, že počítač odpovídá zátěži (typ práce, velikost sestav) a že systém odpovídá doporučením pro ZW3D projít základ prostředí a správy projektů (v kontextu školení se pracuje přímo s prostředím a správou projektů) Den 2–3: Šablona dílu založit referenční díl, nastavit jednotky/přesnost/orientaci a uložit jako šablonu dílu (detailně v How-to #1) Den 3–4: Šablona výkresu definovat listy/razítko/základ tabulek tak, aby výkresy byly konzistentní (How-to #2) Den 4–5: Knihovny založit materiály a případně profily; domluvit vlastnictví a umístění (How-to #3) Den 5+: Externí data jako standard sepsat postup „co kontroluji při importu“ (jednotky, orientace, čistota geometrie, napojení na výkresy) a sjednotit ho v týmu (How-to #4) V CADSERVIS s vámi umíme projít vaše první reálné projekty a nastavit minimální standard (šablona dílu + výkresu + knihovny + importní rutina) tak, aby odpovídal tomu, co opravdu navrhujete. Typicky nejde o „velké nastavování“, ale o pár rozhodnutí, která vám ušetří opakované opravy.

Rychlost ovládání roste tehdy, když se opírá o malé, stabilní návyky – a když jsou přenositelné. ZWCAD pracuje s aliasy příkazů a zároveň spravuje CUIX soubory (přizpůsobení rozhraní), které lze zahrnout do přenosu nastavení.   Cíl: zrychlit každodenní rutinu, ne „přemapovat celý svět“ Z praxe: nejlepší poměr efekt/čas má: 10–20 nejčastějších operací, které děláte každý den, přístup k nim přes aliasy a přehledné UI, sdílení v týmu (alespoň v minimální podobě).   Postup krok za krokem 1) Změřte realitu: co děláte nejčastěji Na 2–3 dny si poznamenejte: které příkazy/opakované kroky děláte nejčastěji, co vás nejvíc „brzdí“ (hledání, klikání, přepínání). Bez toho aliasy často kopírují jen osobní preference, ne reálnou zátěž.   2) Navrhněte logiku aliasů (a držte ji) Doporučení: krátké, zapamatovatelné aliasy, konzistence napříč týmem (pokud sdílíte), vyhnout se kolizím: jeden alias = jedna věc. Poznámka: protože ZWCAD uvádí aliasy příkazů jako přenositelnou část nastavení, je praktické je spravovat vědomě a ne jako „vedlejší produkt“ instalace.   3) Ujasněte, co je týmové a co osobní Týmové: základní sada aliasů (např. pro kreslení/úpravy/tisk). Osobní: doplňky podle role (projektant vs. detailář). Tím snížíte odpor uživatelů a zároveň udržíte kompatibilitu.   4) Přizpůsobení rozhraní přes CUIX: přehlednost nad kreativitou U CUIX (přizpůsobení UI) doporučuji: dát dopředu nástroje, které opravdu používáte, neskládat příliš hluboké struktury, držet jednotné rozmístění mezi rolemi (pokud to dává smysl). CUIX soubory jsou součástí uživatelských dat, která ZWCAD uvádí jako přenositelná.   5) Ověřte přenositelnost (dřív, než to rozšíříte do týmu) Než to nasadíte všem: otestujte na druhém PC / druhém profilu, ověřte, že se po přenosu chová prostředí stejně, ujasněte, kde je uložen „master“ CUIX/alias sada.   Časté chyby Aliasů je moc: uživatel si je nepamatuje a vrací se k původnímu ovládání. Alias je jiný u každého: ve chvíli, kdy kolega pomáhá kolegovi, se zrychlení mění v brzdu. UI je přeplněné: paradoxně zpomalí orientaci.   Poznámky z praxe technické podpory Když se něco „z ničeho nic“ změní v ovládání, často jde o nechtěnou změnu v uživatelských datech (CUIX/alias). Proto má smysl mít export a umět se vrátit do známého stavu. U týmů se osvědčuje mít „základní profil“ a jasné pravidlo, kdo a jak ho upravuje.   V CADSERVIS umíme společně navrhnout malou, ale funkční sadu aliasů a základní CUIX tak, aby odpovídala vašemu workflow a byla přenositelná mezi počítači.

  Pokud má ZWCAD šetřit čas denně, opakované prvky musí být dostupné okamžitě a jednotně. V ZWCAD Professional jsou uváděny Palety nástrojů (včetně bloků pro vybrané oblasti) a je to přesně ten typ funkce, který buď dramaticky pomůže, nebo se bez pravidel změní v chaos. Cíl: rychlé vkládání + konzistence výstupu Palety a knihovny bloků mají přinést: rychlé vkládání (bez hledání souborů), jednotnou geometrii a popisy, stejné pojmenování a strukturu napříč týmem.   Postup krok za krokem 1) Udělejte inventuru „opakovaných prvků“ Sepište, co se opakuje napříč projekty: značky, symboly, typické detaily, razítka, tabulky, popisky, firemní standardní prvky. Cíl není udělat „knihovnu všeho“, ale vybrat prvky s nejvyšší frekvencí.   2) Rozhodněte: co je blok a co je šablona (DWT) Pravidlo z praxe: Šablona řeší prostředí (hladiny, styly, tisk). Bloky/palety řeší opakované objekty a jejich jednotný tvar. Tohle oddělení brání tomu, aby se šablona nafukovala o obsah, který patří do knihovny.   3) Navrhněte strukturu palet a názvosloví Doporučení: rozdělit palety podle profese / oblasti nebo podle typu prvků, držet jednotné názvy (např. předpona firmy/projektu), definovat odpovědnou osobu (kdo schvaluje změny).   4) Založte centrální knihovnu a minimalizujte „lokální kopie“ V praxi to znamená: jedno sdílené umístění pro bloky, jasná pravidla pro přidávání a změny, verze (alespoň jednoduché číslování).   5) Otestujte na reálném workflow Ověřte tři scénáře: vložení prvku do nového výkresu ze šablony, vložení do staršího/cizího DWG, předání výkresu kolegovi (otevře se vše bez dohledávání?).   Časté chyby Paleta je jen „zkratka na soubory“: bez standardu názvů a verzí se prvky začnou rozcházet. Knihovna je duplicita: různé varianty téhož symbolu v různých složkách. Nikdo není vlastník: výsledkem je, že „všichni mohou všechno“ a kvalita jde dolů.   Poznámky z praxe technické podpory Největší skok produktivity bývá, když tým omezí knihovnu na malý, spolehlivý základ a ten skutečně udržuje. Druhý typický problém je přenositelnost při upgradu/novém PC: palety a knihovny je potřeba zahrnout do režimu zálohy/migrace. ZWCAD uvádí, že mezi přenášená data patří i nástrojové palety.   Jemná výzva ke konzultaci V CADSERVIS vám umíme pomoci navrhnout strukturu knihoven a nastavit pravidla tak, aby palety byly přínos i za půl roku – ne jen „rychlá zkratka“ prvních 14 dní.

Nastavení, které šetří čas každý den“: největší návratnost bývá v tom, že každý nový výkres vzniká ve správném základu. ZWCAD pracuje s DWT šablonami a souvisejícími prvky (fonty, styly čar a výplní, styly tisku, profily tisku…), které je možné přenášet i mezi verzemi. Cíl šablony: minimalizovat rozhodování při startu výkresu   Šablona má udělat dvě věci: dát uživateli správné „koleje“ (standard), neomezovat ho víc, než je nutné. Doporučení z praxe: začněte „minimem, které chrání výstup“, a teprve pak přidávejte.   Postup krok za krokem (bez závislosti na konkrétním menu) 1) Sesbírejte 3–5 reprezentativních výkresů Vyberte výkresy, které: jsou typické (ne extrémní), prošly odevzdáním / tiskem, ideálně vznikly od různých autorů. Z nich odvodíte, co je skutečně standard a co je historická náhoda.   2) Definujte „pevné“ prvky standardu Doporučuji sepsat do krátkého dokumentu (1 stránka): hladiny (názvy, barvy, typy čar, tloušťky – podle vašich zvyklostí), styly čar a výplní, fonty (a kde jsou uloženy), tiskové minimum: jaké styly/profily tisku používáte a jak poznáte správný výstup. Poznámka: ZWCAD explicitně uvádí práci s fonty, styly čar a výplní, styly tisku a profily tisku jako součást uživatelských dat, která se spravují a přenášejí.   3) Vytvořte „čistý“ vzorový DWG a nastavte v něm standard Vytvořte nový výkres a: založte hladiny (včetně „nepoužívat“ vrstev, pokud je používáte), nastavte styly (text/kóty podle vašeho zvyku), načtěte potřebné typy čar/výplní, ověřte tiskové nastavení na reálné tiskárně/PDF procesu, který používáte. Tip z podpory: šablonu netvořte v „rozpracovaném“ projektu – často v sobě nese zbytky (duplicity stylů, nechtěné definice).   4) Uložte výsledek jako DWT a stanovte umístění „zdroje pravdy“ Uložte šablonu jako DWT. Určete jedno oficiální místo, odkud se bere (typicky síťové úložiště / spravovaná složka). Zaveďte jednoduché verzování: např. Firma_Standard_v1_0.dwt. Důvod je praktický: když někdo „vylepší šablonu“ lokálně, vzniknou dvě reality. A to je přesně to, co šablona má odstranit.   5) Otestujte na dvou scénářích: nový výkres a import cizí DWG založení nového výkresu: jde práce rovnou, bez ručních oprav? otevření cizí DWG: umíte ho „zstandardizovat“ bez hodin čištění? (tohle je často největší únik času v týmech)   Časté chyby (a jak je poznáte rychle) „Šablona je jen razítko“: poznáte podle toho, že každý druhý výkres má jiné kótování/tisk. Fonty nejsou spravované: na jiném PC se výkres „rozsype“ nebo přepne font. ZWCAD s fonty pracuje jako s přenositelným nastavením, ale musíte mít jasně dané, odkud se berou. Tisk není součást šablony: pak se řeší výstup pokaždé znovu.   Poznámky z praxe technické podpory Když se zavádí šablona ve firmě, nejčastěji narážíme na to, že neexistuje shoda, co je „standardní výstup“ (až u tisku se ukáže, že každý čekal něco jiného). Druhý problém je „živelná evoluce“: uživatelé si upraví styly v projektu a zpětně to chtějí do šablony. Pomáhá jednoduché pravidlo: změna jde vždy přes odpovědnou osobu a má krátký popis „proč“.   V CADSERVIS umíme společně projít 2–3 vaše typické výkresy a navrhnout minimální DWT standard, který bude odpovídat vašemu oboru i způsobu tisku. Cílem není „předělat všechno“, ale odstranit místa, kde se denně ztrácí čas.

Většina „ztraceného času“ v CADu nevzniká u složitých operací. Vzniká v drobnostech, které se opakují desítky až stovky krát denně: hledání správné hladiny, přepínání stylů, ruční doplňování popisků, opravy tisku, dohledávání bloků, nebo „rychlé“ úpravy, které se nakonec rozjedou napříč výkresem. A právě proto má smysl řešit nastavení ZWCAD systematicky – ne jako kosmetiku rozhraní, ale jako základ workflow.    Z praxe technické podpory vidíme, že rozdíl mezi „ZWCAD nainstalovaný“ a „ZWCAD připravený pro konkrétní práci“ je často v tom, zda tým (nebo jednotlivec) vědomě spravuje tři oblasti: Výkresové standardy (co je uvnitř DWG/DWT): hladiny, styly čar a výplní, textové/kótovací styly, tisk. Uživatelské návyky a ovládání: rozhraní, nástrojové palety, aliasy příkazů, zkratky. Provoz a přenositelnost: jak nastavení bezpečně přenášet mezi verzemi a počítači, jak je zálohovat a jak se vyhnout chaosu při upgradech. Tohle nejsou abstraktní pojmy – jsou to konkrétní „artefakty“, které ZWCAD umí přenášet a spravovat: například CUIX soubory, nástrojové palety, aliasy příkazů, DWT šablony, fonty, styly čar a šraf, styly tisku, profily tisku, INI soubory a další. Proč nastavení ZWCAD ovlivňuje každodenní práci (a ne jen „pohodlí“) Když nastavíte šablonu, palety a ovládání dobře, získáte efekt ve třech vrstvách: Rychlost: méně kliků, méně hledání, méně ruční práce. Konzistence: výkresy vypadají stejně bez ohledu na autora; méně oprav při odevzdání. Odolnost workflow: upgrade nebo nový počítač nerozbije zaběhnuté postupy, protože máte export/import a jasný „zdroj pravdy“.   Důležité je, že tyto přínosy se nesčítají lineárně. Když například máte dobrou šablonu, ale bloky rozházené po disku a každý vkládá jinak, stále budete ztrácet čas. A naopak: rychlé aliasy nepomůžou, když každý výkres začíná v náhodném nastavení hladin a tisku. Jak si představit „správné“ nastavení ZWCAD: tři stavební kameny Níže je rámec, který se nám osvědčil při konzultacích i při interní standardizaci týmů.  

  Simplebim – na kvalitě dat záleží Praktický webinář pro každého, kdo pracuje s IFC IFC modely z různých zdrojů často „nesedí“ – něco chybí, něco je jinak pojmenované a práce se brzdí. Na tomto webináři si lidsky a bez zbytečné teorie ukážeme, co je Simplebim, pro koho se hodí a v čem vám ulehčí život. V praxi projdeme klíčové postupy: od rychlého čištění a sjednocení vlastností, přes doplňování chybějících údajů (lokace, klasifikace) a odvozené výpočty, až po validaci kvality dat, automatizaci pomocí šablon a efektivní exporty (štíhlé IFC, Excel, BCF – včetně „kolečka“ přes Excel).