1) sjednotit jednotky a přesnost (aby nevznikaly tiché chyby)
2) sjednotit orientaci a výchozí geometrii (aby sestavy „seděly“)
3) definovat minimální sadu vlastností dílu (aby šly spolehlivě dělat výkresy, kusovníky, tabulky)
1) Ujasněte si „firemní jednotky“ a co z nich plyne
Než v ZW3D nastavíte cokoliv, rozhodněte:
Častá chyba: tým používá mm, ale občas přijde import v inch – a bez standardu se to začne míchat. (Importní rutinu řeší How-to #4.)
2) Založte referenční „vzorový“ díl a nastavte jeho základ
Vytvořte čistý díl, na kterém:
Praktický tip: orientaci volte tak, aby dávala smysl i pro výkresy a sestavy. Výrazně to snižuje čas strávený přetáčením pohledů a opravami.
3) Nastavte výchozí vlastnosti, které se promítají do dokumentace
ZW3D v rámci výkresů podporuje kusovníky a tabulky a obecně práci s dokumentací.
Proto se vyplatí myslet dopředu: jaké vlastnosti budete chtít mít u každého dílu vyplněné (např. název, číslo, materiál, poznámka).
Základ vlastností nastavte tak, aby šly konzistentně využít ve výkresech a kusovnících.
4) Uložte díl jako šablonu a stanovte „zdroj pravdy“
Důležité je nejen šablonu vytvořit, ale i:
Častá chyba z praxe: existují tři „správné“ šablony a nikdo neví, která je aktuální.
5) Otestujte šablonu na dvou scénářích
Nový díl → rychlý start bez nastavování.
Díl → vložení do sestavy / založení výkresu → nic se „nepřekvapivě“ nepřepíná.
Poznámky z praxe technické podpory
Pokud firma přechází z jiného CADu, bývá nejrychlejší cesta: 1 šablona dílu pro 80 % práce, a teprve potom specifické šablony (plech, svařence, dílce…).
Šablona dílu má smysl i pro jednotlivce: zmenší počet rozhodnutí při startu a tím i počet chyb.
V CADSERVIS s vámi umíme projít 2–3 typické díly a nastavit šablonu tak, aby odpovídala vašemu způsobu konstrukce a následné dokumentaci. Cílem je konzistence a méně oprav – ne „komplexní firemní systém“.